Scintilační detektor je mnohonásobně citlivější a přesnější přístroj pro detekci ionizujícího záření. Detekce je založena na principu detekce světelných záblesků způsobených excitací elektronu do vyššího energetického stavu zářením. Návrat elektronu do základního stavu se projeví jako světelný záblesk, který se registruje. Jako vhodná látka, ve které se při dopadu záření excituje elektron se volí NaI, CsI, nebo BaF2, z organických např. naftalen. Přístroje jsou velmi citlivé a používají se v jaderných zařízeních k detekci zamoření. Jejich výhodou je možnost rozlišení druhu dopadajícího záření alfa, beta nebo gamma, což se projevuje odlišným zvukem cvaknutí nebo pípnutí.